Česko je země chalupářů a tak není divu, že jedním z nejoblíbenějších kritérii při výběru auta je právě objem kufru. Bylo by fajn srovnat litry z prospektů jednotlivých vozů a podle toho zjistit, který je skutečně ten největší. Bohužel tak snadné to zase není. Evropská unie, zejména po aféře Dieselgate, dnes u aut řeší hlavně emise. Měření kufru žádnou předepsanou metodiku nemá a vše tedy záleží jen na jednotlivých automobilkách.
V dnešní době 3D modelování by nebyl problém zjistit přesný objem zavazadlového prostoru z modelu. Přesto se při jeho určování volí konzervativnější metoda podle německé metodiky VDA. Při ní se do kufru auta vkládají dřevěné kvádry o rozměru 200 x 100 x 50 mm, resp. objemu 1dm3. V praxi se setkáváme s objemem udávaným v litrech, ale to je jen kvůli zákazníkům, kteří jsou spíše z praxe zvyklí na litry. Jinak decimetr krychlový a litr mají stejný objem.
Další záludností je samotný tvar zavazadelníku. Často má několik postranních schránek, do kterých sice nějakou ti cihličku nacpete a tím papírově objem zvětšíte, ale reálné využití těchto prostor moc velké nebude. To samé platí i pro prostor pro rezervu, do které se v základu často dává jen sada na lepení a hned můžeme úložný prostor zvětšit mnohdy až o desítky litrů. U dnešních SUV a MPV se navíc velice často setkáváme s posuvnou řadou sedadel a hádejte, jak jsou při měření objemu kufru nastavené…
Podobné články
Ani to však některým automobilkám nestačilo. Ve Francii si proto vymysleli jiný způsob měření, takzvanou „metodu tekutin“. Jejím principem je měření objemu pomocí malých míčků naplněných vodou. Ty jsou tak schopny vyplnit i ty nejzazší a nejhůře přístupné prostory. Proto až si půjdete vybírat nový vůz, nespoléhejte se jen na údaje z prospektů, ale i si reálně vyzkoušejte, co se do kufru vlastně vejde.
Více článků si můžete přečíst na portálu motoristika.cz
