Městská doprava se stává jedním z hlavních pilířů přechodu k bezemisní mobilitě. Zatímco bateriové elektrobusy jsou stále běžnější, do popředí zájmu se dostává další technologie — vodíkový pohon. Rok 2025 se v tomto směru stává přelomovým: na městských linkách po celém světě už běžně jezdí vodíkové autobusy, a to nejen jako pilotní projekty, ale jako součást každodenního provozu. Mnohá města tím reagují na zhoršující se kvalitu ovzduší, tlak veřejnosti a přísnější emisní limity.
Proč právě vodík?
Vodíková mobilita představuje výhodnou alternativu k bateriovým systémům zejména v kontextu městské hromadné dopravy (MHD). Vodíkové autobusy (FCEB – Fuel Cell Electric Bus) nabízejí řadu výhod:
- Rychlé tankování – autobus natankuje za 7–10 minut
- Dlouhý dojezd – až 350–450 km na jedno doplnění
- Žádné emise – výfukem vychází jen vodní pára
- Tichý provoz – ideální do hustě osídlených oblastí
- Stabilní výkon i v zimě – netrpí poklesem kapacity jako baterie
Díky těmto vlastnostem je vodík ideálním řešením pro dlouhé trasy, náročné provozy a města s omezenými možnostmi dobíjecí infrastruktury.
Kdo už jezdí na vodík? Přehled světových i evropských měst
Rok 2025 přináší významné rozšíření vodíkových autobusů v celé řadě měst. Mezi nejaktivnější patří:
Kolín nad Rýnem (Německo)
V roce 2025 zde jezdí více než 50 vodíkových autobusů, které obsluhují klíčové linky města. Dopravce RVK rozšířil flotilu značek Van Hool a Solaris a provozuje vlastní vodíkovou stanici.
Londýn (Velká Británie)
Město investovalo do nákupu vodíkových vozů Wrightbus. V provozu je už přes 100 autobusů, převážně na linkách v centru. Londýn tím sleduje cíl být uhlíkově neutrální do roku 2030.
Amsterdam (Nizozemsko)
Amsterdam postupně nahrazuje dieselové autobusy vodíkovými a bateriovými. Do roku 2025 má ve flotile přes 40 FCEB vozů, především od VDL a CaetanoBus.
Řím a Milán (Itálie)
Itálie spustila v roce 2023 národní program podpory vodíkové dopravy. V roce 2025 už po ulicích těchto měst jezdí desítky autobusů na vodík.
A co Česká republika?
Ani Česko nezůstává pozadu. V roce 2025 už mají Ústí nad Labem, Ostrava a Brno ve své flotile první vodíkové autobusy. Nejaktivnější je Ústecký kraj, kde je plánováno rozšíření na více než 20 autobusů do konce roku. Výrobce Škoda Group ve spolupráci se slovenskou firmou Mobility&Innovation dodává modely s dojezdem až 350 km a kapacitou 85 cestujících.
Vodíková čerpací stanice funguje např. v Litvínově, další vznikají v Praze, Brně a Pardubicích.
Kdo vyrábí vodíkové autobusy?
Na trhu se v roce 2025 pohybuje několik klíčových hráčů:
- Solaris (Polsko) – model Urbino 12 Hydrogen, standard pro evropské MHD
- Van Hool (Belgie) – dlouholetý průkopník vodíkové technologie v autobusové dopravě
- Wrightbus (UK) – silná pozice především na britských trzích
- Toyota/Caetano (Japonsko/Portugalsko) – partnerství spojující japonskou palivovou technologii a evropskou výrobu
- Škoda Group (Česko) – nový hráč s ambicí pokrýt střední Evropu
Výhody pro města i obyvatele
Vodíkové autobusy přinášejí nejen ekologické benefity, ale i konkrétní ekonomické a sociální výhody:
- Nižší hluková zátěž – tišší provoz přispívá ke kvalitnějšímu životu ve městech
- Čistší vzduch – snížení emisí NOx, CO₂ i pevných částic
- Vyšší komfort – plynulá jízda bez vibrací a zápachu
- Podpora lokálních ekonomik – rozvoj vodíkové infrastruktury vytváří pracovní místa
Navíc řada měst získává dotace z evropských fondů (např. CEF, Horizon Europe, NGEU) na nákup vozů i výstavbu plnicích stanic.
Výzvy a překážky
Navzdory rychlému vývoji čelí vodíková mobilita také několika výzvám:
- Vysoké pořizovací náklady – autobus na vodík stojí 2–2,5x více než dieselový
- Nízký počet vodíkových stanic – zejména mimo hlavní města
- Nedostatečná standardizace – různé systémy tankování a provozu
- Cenová dostupnost zeleného vodíku – výroba z obnovitelných zdrojů je stále drahá
Nicméně očekává se, že s rostoucí poptávkou a podporou států budou tyto překážky postupně mizet.
Co přinese budoucnost?
Podle expertů by do roku 2030 mohlo být v Evropě v provozu více než 10 000 vodíkových autobusů. Vodík se přitom nebude omezovat jen na MHD — očekává se nasazení i v příměstských a regionálních linkách, kde bateriová řešení nestačí.
Vodíková mobilita se tak stává klíčovou součástí klimatických strategií měst. Ať už jde o čistší vzduch, modernější veřejnou dopravu nebo větší energetickou soběstačnost, autobusy na vodík jsou důkazem, že udržitelná doprava může být reálná, efektivní a dostupná už dnes.
