Zatímco v Evropě a Severní Americe je poměrně rozsáhlá železniční síť, která umožňuje přepravu velkého množství nákladů, mnohé země mají kolejí málo nebo vůbec. Pak přichází na řadu také vlak, ale v tomto případě silniční.
Jeho historie sahá až do devatenáctého století. Zatímco v Anglii probíhala průmyslový revoluce naplno, v mnoha jejích državách byla železnice v samém počátku. Začaly se proto používat parní vozy, za které se zapřahaly vozíky pro přepravu osob i zboží. Určité pokusy probíhaly i v Evropě, ale brzy bylo od nich upuštěno. Historická centra měst i klikaté cesty po krajině byly značně omezující pro délku souprav. Zejména v severských zemích se dnes sice můžete setkat s tahači se dvěma návěsy, ale typické silniční vlaky to nejsou.
Jejich hlavním domovem se stala Austrálie. Tam je většina obyvatel soustředěna do měst u pobřeží, zatímco ve středu kontinentu je jedna velká pustina. Kvůli tomu se Australanům nevyplatilo budovat železnici napříč kontinentem. Společně s rovnými silnicemi, které nemusí obcházet lidská sídla, to byl ideální předpoklad pro zvyšování délky náklaďáků.
Dle tamních zákonů může mít tahač za sebou až 3 návěsy a celková délka soupravy je 53,5 metru. Pro srovnání, u nás je maximální délka soupravy 18,75 metru. I přes tuto ohromnou délku si to v australských pustinách mohou šinout až rychlostí 100km/h. Je proto téměř nutností mít vpředu mohutný ochranný rám, zejména proti střetu s klokany. Ostatní účastníky provozu pak varují žluté cedule vpředu i vzadu s nápisem ROAD TRAIN (silniční vlak), případně LONG VEHICLE (dlouhé vozidlo).
I přes úctyhodnou délku souprav to však není nic proti té rekordní z roku 2006. Tehdy sedmdesátiletý John Atkinson ujel sice jen 100 metrů, zato ale se soupravou o délce 1474,3m, tedy téměř jeden a půl kilometru! Rekordní náklad, který měl 1300 tun rozložených ve 112 přívěsech utáhl jediný tahač, Mack Titan.
Více článků si můžete přečíst na portálu motoristika.cz
