Evropská unie schválila plán, podle kterého bude od roku 2035 zakázán prodej nových vozidel se spalovacím motorem, pokud nebudou využívat uhlíkově neutrální paliva. Tato změna má urychlit přechod k nízkoemisní mobilitě a pomoci snížit emise CO₂ v dopravě. Ačkoli jde o dlouhodobý cíl, jeho dopady se začínají projevovat již nyní — výrobci přestávají vyvíjet nové spalovací motory, stát zavádí podpory na elektromobilitu a veřejnost se připravuje na změnu. Otázka však zní: jsou čeští řidiči na konec spalovacích aut skutečně připraveni?
Postoj veřejnosti k elektromobilitě
Průzkumy mezi českými motoristy ukazují, že většina řidičů má stále silnou vazbu na tradiční spalovací motory. Důvodem je nejen nízká důvěra k novým technologiím, ale především cena elektromobilů, nedostatečná infrastruktura a nejasnosti ohledně životnosti baterií. Podle dat z roku 2024 by si elektromobil koupilo pouze přibližně 20–25 % českých řidičů, zatímco většina zůstává věrná benzínu či naftě.
Zásadní překážkou je také vyšší pořizovací cena elektromobilů, která je stále výrazně nad možnostmi běžných domácností. Přestože provoz elektromobilu je levnější (zejména v rámci městského provozu), řidiči často hodnotí automobil primárně podle vstupní ceny. Navíc panuje obava, že ojeté elektromobily budou trpět degradací baterií, což snižuje jejich atraktivitu na trhu s ojetinami.
Infrastruktura a dostupnost dobíjení
Dalším klíčovým faktorem je dostupnost dobíjecí infrastruktury. I když počet veřejných dobíjecích stanic v Česku roste, stále výrazně zaostává za potřebami rostoucího počtu elektromobilů. Ve venkovských oblastech a menších městech je navíc síť téměř neexistující, což ztěžuje využití elektromobilu jako hlavního rodinného auta. Důležitým aspektem je i možnost domácího dobíjení — ta je omezena především pro obyvatele bytových domů, kteří nemají k dispozici vlastní parkovací místo s připojením k elektřině.
Bez důvěryhodné a široce dostupné infrastruktury bude masový přechod na elektromobilitu v Česku velmi obtížný. Přesto existují pozitivní signály — stát i soukromý sektor investují do výstavby rychlodobíjecích hubů podél hlavních tahů, a vznikají také komunitní projekty pro sdílené dobíjení v obytných čtvrtích.
Role státu a legislativy
Stát zatím podporuje elektromobilitu spíše vlažně, ve srovnání se zeměmi západní Evropy. Chybí dlouhodobá strategie i dotační systém zaměřený na běžné spotřebitele. Většina současných pobídek je určena pro firemní flotily nebo veřejný sektor. Běžní občané mají jen omezený přístup k finanční podpoře, což brání širší adopci elektromobilů.
Důležitou roli by mohlo sehrát také zvýhodnění ekologických vozidel skrze daňové úlevy, levnější parkování, povolený vjezd do center měst nebo využívání bus pruhů. Pokud tyto benefity nebudou zavedeny ve větším měřítku, motivace ke změně pohonu zůstane u většiny populace velmi nízká.
Ekonomická a sociální realita
Česko má ve srovnání se západní Evropou nižší průměrné příjmy a zároveň vyšší stáří vozového parku. Průměrné stáří auta v ČR se v roce 2024 pohybovalo kolem 15 let, a mnoho lidí si kupuje vozy z druhé nebo třetí ruky. Elektromobily se zatím na sekundárním trhu neprosazují, a pokud ano, často jde o vozy se značným opotřebením baterie, což opět posiluje nedůvěru veřejnosti.
Navíc zde panuje silné regionální rozdělení – zatímco obyvatelé Prahy a velkých měst mají k elektromobilitě blíž (díky infrastruktuře i vyšším příjmům), ve venkovských oblastech převládá skepticismus a důraz na osvědčené technologie.
Technologické alternativy: e-paliva a hybridy
Řada odborníků upozorňuje, že konec spalovacích aut nemusí nutně znamenat konec spalovacího motoru. Stále více se diskutuje o možnostech, jako jsou e-paliva nebo biopaliva nové generace, která by umožnila provoz současných motorů bez emisní zátěže. V takovém případě by mohl být přechod pro české řidiče mnohem jednodušší a levnější než kompletní přechod na elektromobilitu.
Významnou roli mohou sehrát také hybridní a mild-hybridní vozy, které nabízejí nižší spotřebu i nižší emise, ale nevyžadují zásadní změnu stylu jízdy ani dobíjecí infrastrukturu. Tyto vozy mohou tvořit důležitý most mezi spalovacími auty a elektromobily a zároveň představují reálnou variantu pro miliony českých řidičů v následujících letech.
Přestože je technologický a ekologický směr jasně daný, česká společnost na konec spalovacích aut zatím plně připravena není. Hlavní překážky představují vysoká cena elektromobilů, slabá infrastruktura, nízká motivace státu a sociální i regionální rozdíly. Přechod k nízkoemisní mobilitě bude proto v Česku vyžadovat komplexní přístup: kombinaci motivace, investic a dostupných alternativ, které osloví širokou veřejnost, nejen technologické nadšence nebo firmy.
Časový horizont do roku 2035 sice dává prostor k přípravě, ale pokud se nezačnou přijímat konkrétní opatření už nyní, může Česko čelit ekonomickým i sociálním problémům v důsledku nepřipravenosti na zásadní transformaci dopravy.
