Tým toho známého cestovatele se žádných výzev nebojí. Má za sebou už opravdu slušnou světovou tour. Dalo by se říct dokonce Grand, po vzoru Jeremyho Clarksona a jeho nového pořadu. Ale zpátky k Trabantům a divokým kouskům, které s nimi Dan Přibáň se svými společníky už stihli natropit.
Hedvábnou stezkou (2007) a Afrikou (2009), které zná většina lidí, to totiž všechno teprve začalo. Od té doby se s těmito mnohdy podceňovanými vozítky vydal i do jižní Ameriky či Austrálie. Ovšem teď si ukousl sousto ještě mnohem větší.
Bez střechy, nepohodlná, zato obojživelná – taková je žlutá žába
Ještě donedávna ho nikdo neznal, dnes je ukrajinský LuAZ 967 asi nejskloňovanějším „neznámým“ vozítkem všech dob. Přiznejte se, už jste o něm někdy slyšeli? Nejspíš ne, původně byl totiž určen pro armádu, která ho používala například pro svoz raněných. Ovšem měl by umět plavat. A to je právě ta stěžejní vlastnost, díky níž dostane napříště v týmu Dana Přibáně čestné místo. Koneckonců, dočíst se o tom můžete i na FB profilu Trabantem napříč kontinenty:
„Padla tu otázka PROČ. Proč žlutá žába a proč vlastně někam jezdíme. Není za tím nic hlubokého. Na začátku, na Hedvábné stezce a v Africe jsme chtěli dokázat, že to jde. Že není třeba velké drahé auto a spousta drahého vybavení, aby člověk mohl jet na velkou cestu. Přejetím Afriky jsme sami sobě i všem ostatním dokázali, že to jde a dál děláme něco, co baví nás a baví nás, že to baví druhé. Říkali jsme to už mnohokrát a nikdy jsme to netajili. Sami sobě říkáme, že jsme cirkus, neděláme z toho nic hlubokého a máme radost, že děláme lidem radost a snad mezi řádky ukazujeme jak se žije a jak to vypadá jinde ve světě…
… Takže odpověď je velmi prostá, protože nás to baví, navíc máme po letech v Trabantu zase pocit objevování a hledání. A plovoucí auto? My prostě chceme mít plovoucí auto! Vy ne?“
Kdy a kam? To se ještě neví
Pokud se už ovšem těšíte, kam s tímhle nadělením žlutý cirkus vyrazí, zklameme vás. Cíl cesty zatím jasný není. Ovšem něco jiného už ano. A to, že to rozhodně nebude taková pohodička jako doposud. LuAZ 967 totiž nemá nic, co by doopravdy nepotřeboval. Střecha? Ani náhodou. Pohodlné sedačky, topení? A proč vlastně? Koneckonců, i Dan Přibáň se o něm vyjadřuje tak, že Trabant je v porovnání s ním „luxusní limuzína.“
Ovšem žlutá žába by měla umět plavat. Což v očích milovníka dobrodružství zcela jistě vyváží jakékoliv před chvíli zmíněné nedostatky, co říkáte?
V plánu už od roku 2014
I když je pro většinu méně zasvěcených fanoušků žlutá žába horkou novinkou, ve skutečnosti se v mysli Dana Přibáně usídlila už před pěkně dlouhou dobu. Z Ukrajiny si ji přivezl v roce 2014 (a stálo ho to prý mimo jiné i spoustu vodky). Ovšem pokud jste dávali pozor a viděli jeho poslední film , museli jste si „plánu B“ nepochybně v samotném závěru všimnout. I když tenkrát jeho skutečnou identitu poznal jen málokdo.
Vybavení, které se na cesty opravdu (ne)hodí
Pokud jste si dělali vrásky nad častou poruchovostí Trabantů, nebude to u LuAZky o mnoho lepší. Nebo možná spíš ještě horší. Vezměme si například motor, který nese označení V4. Tento čtyřtaktní vidlicový čtyřválec nepatří mezi právě spolehlivé kousky. Na svou velikost je poměrně složitý, a proto se válce navržené „do vé“ používají spíše u šestiválcových nebo ještě větších motorů. Dnes ho znají spíše majitelé motorek, přičemž moderní verze už jsou přece jen kapečku propracovanější a spolehlivější. Ale dá se říct totéž o něčem, co bylo vyrobeno v roce 1958? To se teprve uvidí.
Chlazení také probíhá vzduchem, což by nebyl až takový problém (koneckonců Tatra nebo Trabanty ho mají také), ovšem v případě LuAZky je problém v její výšce. Nízké auto = výfuk míří vpřed a tlumič najdeme mezi světly. Je to super, když potřebujete nějaké vozidlo pro výsadek s padákem, ale už horší, když si uvědomíte, že se vám motor bude přehřívat teplem z výfuku. A při plavbě po vodě je navíc dalším nepříjemným efektem vznik jakési kouřové clony. Uvidíme, jestli nakonec půjde jen o malý obláček nebo o něco, co řidiči regulérně ukradne pořádnou část výhledu.
Jak to vlastně bude s tím plaváním?
Asi už nemusíme dál zdůrazňovat, že sovětským návrhářům šlo v případě LuAZky primárně právě o to, aby se udržela na vodě. Nu, dobře – podvozek má opravdu pramicovitý tvar a na vodě se drží docela dobře. Problém je v pohybu. LuAZka se totiž neplaví, spíše se plazí a to rychlostí asi 3 kilometry za hodinu. A s maximálně naplněnou nádrží to vydrží asi půl hodiny. A to jen na klidné vodní hladině. Tak uvidíme, jak se bude Danu Přibáňovi s touhle krasavicí dařit. Už teď je však jisté jedno – o veselé příhody rozhodně nebude nouze.
Další zajímavosti, novinky z automobilového a motoristického světa či recenze automobilů a motorek najdete na auto – moto magazínu motoristika.cz
