Vodík je čím dál častěji označován za palivo budoucnosti. Ať už jde o osobní dopravu, autobusy, nákladní vozy nebo průmyslové využití, vodík slibuje energetickou revoluci bez emisí. Ale není vodík jako vodík. Ne každý kilogram tohoto plynu je vyroben stejně — a tedy ani stejně ekologický. Nejčastěji se setkáváme s pojmy zelený vodík a šedý vodík, které označují způsob jeho výroby. Který z nich je opravdu „zelený“ a který jen vypadá, že je bezemisní?
Co je to šedý vodík?
Šedý vodík je dnes nejrozšířenější typ vodíku, tvoří až 95 % světové produkce. Vyrábí se pomocí procesu zvaného parní reformace zemního plynu (SMR), kdy se zemní plyn (metan) rozkládá na vodík a oxid uhličitý.
Tento proces je sice technologicky osvědčený a levný, ale zároveň velmi emisně náročný:
- Na 1 kg vodíku připadá až 10 kg emisí CO₂
- Výroba spoléhá na fosilní paliva, tedy neobnovitelné zdroje
- Není zde žádný systém zachytávání emisí — CO₂ je vypouštěn přímo do atmosféry
Výsledkem je, že vozidlo poháněné šedým vodíkem sice samo emise nevypouští, ale celková uhlíková stopa jeho provozu je srovnatelná nebo i vyšší než u naftového vozu.
Co je to zelený vodík?
Zelený vodík je vyráběn pomocí elektrolýzy vody, tedy procesu, při kterém se za pomoci elektřiny z obnovitelných zdrojů (solární, větrné, vodní) rozkládá voda na vodík a kyslík.
Hlavní výhody:
- 0 kg CO₂ emisí při výrobě
- Obnovitelný původ energie
- Bez fosilních paliv a vedlejších skleníkových plynů
- Vhodný pro tzv. čistou mobilitu – skutečně uhlíkově neutrální
Pokud tedy vozidlo jezdí na zelený vodík, skutečně přispívá k snižování emisí skleníkových plynů.
Z těchto dat je jasné, že jen vozidlo na zelený vodík opravdu splňuje představu bezemisní mobility. Naopak vozidla tankující šedý vodík jsou v praxi ekologicky srovnatelná s klasickými spalovacími motory.
Co jezdí v roce 2025?
V roce 2025 je realita smíšená. Ačkoliv zelený vodík získává na popularitě, většina vodíku v běžném provozu (např. v USA, Asii a i části Evropy) je stále šedá nebo tzv. modrá (šedý vodík s dodatečným zachytáváním emisí).
Výjimky tvoří například:
- Německo, Nizozemsko, Dánsko – silné programy podpory zeleného vodíku
- Francie, Španělsko, Portugalsko – rostoucí kapacita solárních elektrolyzérů
- Česká republika – v roce 2025 stále převládá vodík z reformace zemního plynu, ale vznikají pilotní elektrolyzéry pro MHD a železniční dopravu
Mnoho uživatelů vodíkových vozů často ani netuší, zda jezdí na šedý nebo zelený vodík — a právě tato netransparentnost představuje výzvu pro ekologickou věrohodnost technologie.
Budoucnost: jak se zelený vodík stane standardem?
Evropská unie i jednotlivé státy přijaly ambiciózní cíle pro rozšíření zeleného vodíku:
- Do roku 2030 má být v EU postaveno přes 80 GW elektrolyzérů
- Dotace a investiční pobídky z programů jako RePowerEU nebo Horizon Europe
- Zavedení certifikace původu vodíku – tzv. „Guarantees of Origin“
- Povinné minimální podíly zeleného vodíku ve vybraných odvětvích (např. chemie, doprava)
To vše směřuje k tomu, aby do několika let byla většina dostupného vodíku skutečně ekologického původu.
Co jezdit, když vám záleží na klimatu?
- Zelený vodík je z hlediska výroby i provozu nejčistší formou vodíkové mobility
- Šedý vodík sice umožňuje provoz bez výfukových emisí, ale znečišťuje při výrobě
- Rozdíl mezi nimi není kosmetický, ale zásadní — až 10 kg CO₂ na 1 kg vodíku
- Pro skutečně bezemisní dopravu je potřeba sledovat původ paliva, nejen typ auta
V roce 2025 si už zákazník může vybírat. A ti, kterým záleží na životním prostředí, budou stále více požadovat nejen vodík jako palivo, ale vodík s jasným a čistým původem.
