Historie automobilky Aermacchi | Značka Aermacchi, která se na začátku své historie specializovala na výrobu letadel, se později podepsala na řadě jednostopých vozidel.
Letecká továrna na jezera Varese nesla název Aeronautica Macchi a založena byla jako stejnojmenná společnost Giuliem Macchim. Později se jméno zkrátilo na jednoduché Aermacchi a továrna se slibně rozvíjela i během první světové války. V roce 1934 získala titul Schneider Trophy s typem C-72 a rychlostí 440 mil za hodinu (708,1 km/h). Během druhé světové války byl hydroplán Aermacchi nejhezčím stíhacím letounem používaným leteckými silami.
Po skončení války se rozhodlo o spuštění výroby lehkých tříkolek. První tříkolka s označením Macchitre MB1, s motorem 500 ccm se těšila velké oblibě a tak začala firma hledat šikovného konstruktéra, který by sestrojil lehký motocykl. Do firmy přichází Lin Tonti z továrny Benelli.
První Tontihova konstrukce nese označení Aermacchi 125N z roku 1951
Jednalo se o stroj s otevřeným rámem a dvoudobým motorem o výkonu 125 ccm s výkonem 4 koňské síly, uloženým výkyvně se zavěšením zadního kola. Motorka byla něco mezi motocyklem a skútrem, podle toho, jak se namontovala palivová nádrž. Po několika letech byl model překonstruován a získal označení 125U.
Dalším konstruktérem motocyklů Aermacchi byl Alfred Bianchi. Zkonstruoval stroj Chimera s motorem o výkonu 175 ccm. Jednalo se o první čtyřdobý motocykl u Aermacchi. V Itálii však čtyřdobý motor příliš zákazníků neoslovil a tak se musel stroj ještě poupravit. To vedlo ke zvýšení výrobních nákladů a samozřejmě vyšší pořizovací ceně. V Itálii se hlavně prodávaly stroje s rozvodem OHC i u cestovních strojů a Bianchi přišel s motorem OHV. To vyvolalo ve značce spory, musel však argumentovat s tím, že půjde o snadnější údržbu a ani u rychlých sportovních strojů není nutný rozvod OHC.
O tom, že Bianchi věděl o čem mluví, přichází závodní verze Aermacchi, zanedlouho přichází verze s motorem 250 ccm. Aermacchi se prodávala jak ve verzi sportovní, tak cestovní a v roce 1957 byl motor upraven na sportovní verzi s výkonem 175 ccm na 15,5 koní a standardní verze s 13 koňmi. Prototyp vyzkoušel v roce 1960 Alberto Pagani na GP Německa.
Aermacchi představuje také skútr na velkých kolech Zeffiro 150 a lehký motocykl Corsaro 150 s motory 175 ccm a výkonem 6 koní. Do sériové výroby se dostal pouze model Zeffiro s třístupňovou převodovkou. V roce 1960 se do sériové výroby dostal motocykl Ala Verde v podobě cestovního motocyklu s pětistupňovou převodovkou. Nabízen byl také sportovní motocykl Ala d´Oro.
Spojení s Harley-Davidson
Psal se duben 1960, kdy se italská Aermacchi a americký Harley-Davidson domluvili na otevření nového podniku v Miláně, který se stal společnou majetkovou účastí pod názvem Aermacchi-Harley-Davidson. Obě dvě společnosti vlastnili kapitál rovným dílem, 50:50. Američané měli italské motocykly prodávat na americkém trhu. Aermacchi se dále soustředila na výrobu vojenských letadel, na kterých měla větší zisk, přesto v únoru 1960 představuje skútr Topper s dvoudobým motorem s výkonem 165 ccm a šlo o stroj prodávaný výhradně na americkém kontinentu. V roce 1962 přichází skútr s omlazenu verzí, přejmenován je na model Brezza a dva roky nato přichází malý moped Zeffiretto s dvoudobým jednoválcovým motorem o výkonu 48 ccm.
Posléze přichází model Ala Blu s vysokými řídítky v americkém stylu a jinou palivovou nádrží. Výkon 246,2 ccm a maximální rychlost 130 km/h se dočkala velkého věhlasu. Model Aletta 135 ML z roku 1968 střídá model Aletta 125 Scrambler. Rok poté přichází nová 350 ccm Aermacchi-HD bez kapoty, poháněná jednoválcem s rozvorem OHV a objemem 344 ccm s výkonem 25 koní při 7 000 otáčkách za minutu. V Americe se prodával pod názvem Baja. Z tohoto stroje pak byly postaveny typy Aletta Oro 125 ccm.
Nové dvoudobé motory
Zákazníci objevují sílu dvoudobých motorů a tak i továrna Aermacchi-HD přichází s novou řadou těchto agregátů. Jednalo se o svislé jednoválce s výkonem 15,5 koně a 125 ccm při 8 000 otáčkách za minutu. Jako první jej dostala nová RC 125, postavená na 18 a 21 palcových kolech. v roce 1972 přichází model 125 De Luxe, později toho roku přišly modely 350 SS a 350 SX. Společnost do motocyklů dodávala nový elektrický startér, který už byl dávno známý u japonských motocyklů. Novinkou byl rovněž dvojité kolébkový rám.
Aermacchi přesedlává na letadla
Aermacchi se o motocykly přestala zajímat a svou aktivitu věnuje na výrobu vojenských letadel. Společnost ve Varese si změnila jméno na AMF-Harley-Davidson a začala nová éra. V roce 1974 konečně přichází na scénu čtyřdobé motory. Továrna Schirana také produkuje nové dvoudobé motory se svislým jednoválcem. V roce 1978 zaniká společnost Aermacchi a v listopadu se začíná psát nová historie v Schiranně, kde se zrodila Cagiva bratry Claudia a Gianfranca Castiglioniových, která převzala bohatou historii a spolu s ní i zkušenosti továrny Aermacchi.
Další informace o historii automobilek a výrobců najdete na motoristika.cz
