Když se řekne Londýn, kromě Big Benu a dvoupatrových autobusů se mnohým vybaví i další typický dopravní prostředek – černý taxík. Jak vůbec vzniklo toto tradiční vozidlo?
Městská doprava byla v Londýně vždy velmi rozvinutá. Vždyť zde začalo jako v prvním městě na světě jezdit metro. Samotné taxíky ale dlouho nebyly, na rozdíl od double-deckerů, ničím zvláštním, co by znali lidé po celém světě. Změna nastala po konci druhé světové války. V roce 1948 začala automobilka Austin vyrábět nový typ taxíku, FX3. Jednalo se o upravený model Austin 12/4. Hlavní změnou bylo jiné uspořádání interiéru. Zadní sedačky byly posunuty hodně vzad, aby měli cestující dostatek místa pro nohy. Kvůli tomu vůz přišel o téměř celý zavazadlový prostor a kufry se tak vozily vepředu vedle řidiče. Zadní dveře se otevíraly vzad, aby se cestujícím lépe nastupovalo.
Jelikož i Velká Británie byla po válce zdecimována, neměli ani řidiči londýnských taxíků na rozhazování. Proto ti, kteří si objednávali nové vozy, odmítali připlácet za barvu a tak drtivá většina vozů sjížděla z linky v Coventry v základní černé barvě. Postupem času se vůz tak rozšířil, že se stal poznávacím znamením všech taxikářů v Londýně.
V roce 1958 byl uveden nový model FX4. Ten byl natolik úspěšný, že vydržel ve výrobě přes 40 let! Až roku 1997 byl nahrazen modelem TX. Kromě modernější techniky a mírného faceliftu vzhledu však vozy byly velmi podobné svým předchůdcům. Vývoj se ale nezastavuje a tak od roku 2018 budou všechny nové vozy vybaveny hybridním ústrojím. Podle nařízení londýnské radnice budou muset být schopné i provozu čistě na elektřinu, čehož se bude využívat zejména v centru města. Dle slov výrobce LEVC (London EV Company, neboli Londýnská společnost pro elektromobily) budou auta schopná urazit až 70 mil čistě na elektřinu. Tradiční vzhled i černá barva jim ovšem zůstane i nadále.
Další zajímavosti, novinky z automobilového a motoristického světa či recenze automobilů a motorek najdete na auto – moto magazínu motoristika.cz
