Elektrokoloběžky se během posledních let staly běžnou součástí městského prostředí. Jsou rychlé, snadno dostupné a považované za ekologickou alternativu k automobilům. Přestože mají řadu výhod, jejich rychlý nástup odhalil i mnoho nevýhod a omezení, která je důležité zvážit při plánování jejich širšího využití v městské dopravní infrastruktuře. Tento článek se zaměřuje na nejzásadnější problémy spojené s užíváním elektrokoloběžek z hlediska bezpečnosti, infrastruktury, životního prostředí, legislativy a sociální rovnosti.
Nedostatečná bezpečnost uživatelů
Jedním z hlavních problémů je nízká úroveň bezpečnosti. V mnoha případech jezdci nedodržují pravidla silničního provozu, jezdí bez helmy, často ve dvou osobách na jednom stroji, což výrazně zvyšuje riziko nehody. Elektrokoloběžky bývají tiché a často je ostatní účastníci silničního provozu nezaregistrují včas, což vede ke kolizím. V kombinaci s malými koly, nízkou stabilitou a často nekvalitním povrchem vozovek dochází ke častým pádům a zraněním.
Nepřipravená městská infrastruktura
Další významnou překážkou je nedostatečná infrastruktura. Většina měst nebyla na masivní nástup tohoto dopravního prostředku připravena. Chybějí vyhrazené pruhy pro mikromobilitu, stejně jako speciální parkovací plochy. To vede k tomu, že uživatelé parkují elektrokoloběžky nahodile, často uprostřed chodníků, přechodů pro chodce nebo v místech, kde překážejí vozíčkářům či rodičům s kočárky. Tento chaos ve veřejném prostoru způsobuje rostoucí odpor veřejnosti.
Omezený dojezd a potřeba častého nabíjení
Z hlediska provozu je významným faktorem omezený dojezd. Většina běžně dostupných elektrokoloběžek má dojezd pouze kolem 20 až 40 kilometrů, přičemž tento parametr může být ovlivněn hmotností jezdce, stylem jízdy, kvalitou terénu a především venkovní teplotou. V chladných dnech může kapacita baterie klesnout až o polovinu. Uživatelé tak musí jízdu pečlivě plánovat, jinak riskují vybití baterie během cesty.
Závislost na povětrnostních podmínkách
Dalším omezením je závislost na počasí. Elektrokoloběžky nejsou určeny pro jízdu v dešti, sněhu ani na kluzkém povrchu. Nízká přilnavost pneumatik, chybějící blatníky a slabá stabilita zvyšují riziko nehody v nepříznivých podmínkách. Ve srovnání s jízdním kolem nebo automobilem jsou tedy méně univerzální a vhodné spíše pro jarní a letní sezónu.
Vysoké pořizovací a provozní náklady
Kromě technických omezení je třeba zmínit i vysoké pořizovací náklady kvalitních modelů. Levnější elektrokoloběžky bývají méně spolehlivé, mají slabší výkon a rychle se opotřebují. Kvalitnější modely se pohybují v ceně až desítek tisíc korun. Navíc je nutné počítat s náklady na servis, výměnu baterie a pneumatik.
U sdílených služeb zase vznikají náklady za minuty používání, které se mohou v závislosti na délce cesty a čekání rychle nasčítat. Často tak finančně nedávají smysl ve srovnání s MHD nebo jízdou autem.
Nedostatečná a nejasná legislativa
Významným problémem je rovněž nejasná legislativa. V mnoha zemích není zcela definováno, zda elektrokoloběžky patří mezi chodce, cyklisty nebo motorová vozidla. Tato právní nejistota komplikuje jejich integraci do městské dopravy a ztěžuje policii dohled nad dodržováním pravidel. Bez jasných zákonů a kontrolních mechanismů se jejich provoz stává rizikem pro veřejné zdraví a bezpečnost.
Sporná ekologická bilance
Z ekologického hlediska jsou elektrokoloběžky často vnímány jako šetrná doprava, ale realita bývá odlišná. Jejich výroba, likvidace a logistika (nabíjení, rozvážení) s sebou nesou skryté environmentální náklady. Studie ukazují, že životnost mnoha sdílených koloběžek je velmi krátká – často pouze několik měsíců. To znamená, že ekologický přínos je v praxi mnohem nižší, než se veřejně prezentuje.
Omezený přístup a sociální nerovnost
Dalším aspektem je sociální exkluze, kterou rozšíření tohoto typu dopravy přináší. Ne každý má chytrý telefon, mobilní internet či bankovní účet, což jsou podmínky pro přístup ke sdíleným službám. Navíc senioři a lidé s pohybovým omezením nemohou elektrokoloběžku bezpečně používat, čímž se prohlubuje nerovnost v dostupnosti mobility mezi různými skupinami obyvatel.
Přestože elektrokoloběžky přinášejí řadu moderních výhod, je důležité nezapomínat na jejich omezení a negativa. Mezi nejvýznamnější problémy patří nízká bezpečnost, nedostatečná infrastruktura, omezená provozní využitelnost, vysoké náklady, chybějící právní rámec, environmentální rizika a sociální nerovnost. Pokud mají být elektrokoloběžky skutečně součástí udržitelné městské mobility, musí být jejich provoz regulován, doprovázen vzděláváním uživatelů a podpořen odpovídajícími investicemi do infrastruktury. Jinak riskujeme, že místo zlepšení mobility přinesou do městského prostoru více chaosu než prospěchu.
