Vize světa, kde auta řídí sama, se rychle stává realitou. Díky technologickému pokroku už dnes na silnicích jezdí vozidla, která zvládnou jízdu bez zásahu řidiče, rozpoznají překážky, reagují na provoz a přizpůsobují se aktuálním podmínkám. Klíčovým prvkem každého autonomního systému jsou však senzory – především kamery a lidary. Obě technologie slouží jako „oči“ autonomního vozidla, ale každá má své výhody, nevýhody i zastánce. Jaké senzory dominují autonomním vozům roku 2025? A kam se vývoj ubírá dál?
Jak funguje kamera a proč ji automobilky milují?
Kamera je zařízení, které snímá svět podobně jako lidské oko – ve 2D formátu, ve viditelném spektru světla, a někdy i v infračerveném. Umožňuje rozpoznat:
- barvy (např. červená světla semaforu),
- dopravní značky a nápisy,
- chování jiných účastníků provozu (chodci, cyklisté, blikající směrovky),
- a díky strojovému učení i složité vizuální scénáře.
Kamery jsou klíčovou součástí systémů jako Tesla Autopilot, Mobileye, nebo Comma.ai. V roce 2025 je využívá naprostá většina výrobců autonomních systémů, a to zejména z několika důvodů:
Podobné články
- Nízká cena – oproti lidaru jde o velmi levnou technologii, dostupnou ve velkém množství.
- Jednoduchá integrace – kamery jsou malé, snadno se instalují a nenarušují vzhled vozu.
- Vysoké rozlišení a barevné vidění – umožňují čtení dopravních značek, rozpoznávání semaforů nebo gest lidí.
Nicméně, kamera má i své limity. Nevidí v mlze, dešti nebo sněhu, trápí ji oslňování protisvětlem a nemá prostorovou hloubku bez dalšího zpracování dat (např. pomocí stereo kamer nebo umělé inteligence). Její výkonnost je tedy velmi závislá na softwaru a kvalitě datového modelu.
Co je lidar a proč ho někteří považují za revoluci?
Lidar (Light Detection and Ranging) je senzor, který vysílá laserové pulzy a měří čas, za jaký se odrazí zpět. Tím vytváří 3D mračna bodů, což jsou trojrozměrné digitální modely okolí. Lidar dokáže:
- přesně změřit vzdálenost objektů,
- zachytit tvar a velikost překážek,
- rozpoznat prostorové vztahy v reálném čase (např. že auto v protisměru odbočuje),
- a funguje i v noci, dešti či slabé viditelnosti.
Díky těmto schopnostem je lidar považován za nejspolehlivější nástroj pro detekci prostoru. V roce 2025 se používá především v systémech od firem jako Waymo, Aurora, Cruise, Zoox nebo Volvo Ride Pilot. Výhody lidaru zahrnují:
- Vysoká přesnost – přesnost měření v centimetrech i na desítky metrů.
- Nezávislost na světelných podmínkách – na rozdíl od kamery nepotřebuje světlo.
- Okamžité prostorové vnímání – vozidlo přesně ví, kde se nachází objekty vůči sobě.
Hlavní nevýhodou lidaru je cena – ještě donedávna stál jeden kus desítky tisíc dolarů. I když díky nástupu solid-state lidarů (bez pohyblivých částí) a masové výrobě ceny klesly, stále jde o drahé a složitější řešení než u kamer.
Rok 2025: Kdo má navrch?
V roce 2025 se formují dvě hlavní filozofie vývoje autonomních vozů:
1. „Vision-first“ přístup – kamery v hlavní roli
Například Tesla, XPeng nebo Comma.ai věří, že k řízení postačí kamery, radar a pokročilá neuronová síť. Tyto systémy se snaží napodobit způsob, jakým řídí člověk – vizuálně, podle toho, co vidí. Jejich výhoda spočívá v nižší ceně a snadnější integraci do sériové výroby.
Nevýhoda: Potřebují miliardy kilometrů dat pro trénink umělé inteligence a selhávají v podmínkách, kde by si lidar poradil (mlha, šero, ostré světlo).
2. „Sensor fusion“ – více očí, více jistoty
Tuto cestu volí například Waymo, Cruise nebo Aurora. Kombinují lidar, kameru i radar, čímž vytváří redundantní a robustní systém, který může vyhodnotit situaci z více zdrojů.
Výhoda: Vysoká bezpečnost a přesnost, nižší závislost na výpadku jednoho senzoru.
Nevýhoda: Vysoké náklady, náročná kalibrace a větší složitost celého systému.
Co říká trh?
V roce 2025 pozorujeme trend sbližování obou přístupů. Levnější lidary jako Luminar Iris, Innoviz nebo Hesai pronikají i do běžných osobních vozů. Volvo EX90, Mercedes EQS nebo NIO ET7 již používají lidar jako standardní bezpečnostní prvek. Zároveň ale AI algoritmy kamerových systémů zlepšily rozpoznávání objektů natolik, že se stávají důvěryhodnými i pro pokročilé asistenční systémy.
Kdo tedy vítězí?
Odpověď není černobílá. V roce 2025 nedominuje ani kamera, ani lidar absolutně. Místo toho vidíme chytrou kombinaci obojího:
- Kamery jsou levné, univerzální a výborné pro rozpoznávání vizuálních detailů.
- Lidary poskytují precizní 3D model prostředí a zvyšují bezpečnost v náročných podmínkách.
Konečné slovo má aplikace: pro běžné osobní auto s autopilotem postačí kamera. Pro robotaxi v centru města je téměř nutný lidar.
Budoucnost autonomní mobility tak nestojí na otázce kamera nebo lidar, ale na schopnosti využít to nejlepší z obou světů – a spojit je do systému, který se učí, adaptuje a jede bezpečněji než jakýkoli člověk.
