Dnes už se nenajde skoro nikdo, kdo by si šel do showroomu pro nové auto a nechtěl v něm mít klimatizaci. Přitom dlouhou dobu se neobjevovala ani v luxusních autech. Pojďme se podívat, jak si vlastně do vozidel prorazila cestu.
Snaha ochladit se v horkých dnech je stará skoro jako lidstvo samo. Již ve starých chrámech byly důmyslné vzduchové kanály, kterými proudil vzduch a ochlazoval okolí.
Jako vynálezce klimatizace bývá často označován Američan Willis Carrier, byť použitý 
princip byl znám mnohem déle. V roce 1902 dostal za úkol vyřešit problém v tiskárně. Kvůli vysoké teplotě a vlhkosti měli problém s usycháním barev. Carrier přišel s přístrojem, který pomocí ventilátoru hnal vzduch kolem trubek se studenou vodou. Při průchodu vzduchu se na trubkách srážela vodní pára a tím se vzduch ochlazoval.
Roku 1930 přišel Thomas Midgley z General Motors s novým chladivem, které bylo možné používat místo vody. Stal se jím freon. Ve voze se první klimatizace ale objevila až o dalších deset let později. Stalo se tak ve voze Packard. Ze strany zákazníků byl o ní však naprosto minimální zájem. Na vině byla jednak vysoká cena, jednak velká hmotnost i rozměry, takže klimatizace zabírala značnou část kufru.
Zlom nastal v šedesátých letech. Klimatizace se už dělali přece jen menší, navíc to bylo zlaté období americké ekonomiky a po silnicích se proháněly typické velké americké koráby, u kterých vyšší hmotnost téměř nikdo nepoznal. Zároveň se v tu dobu objevila i první automatická klimatizace, která pomocí termostatu udržovala stálou teplotu.
V novém tisíciletí se začal více řešit i dopad klimatizace na životní prostředí. Začali tak vznikat nové náplně, které již neobsahují freon. Od roku 2012 mají všechny nově homologované vozy v EU za povinnost používat nové chladicí medium R1234yf.
Více článků si můžete přečíst na portálu motoristika.cz
