V současnosti se automobilový průmysl nachází v bodě zvratu. Na jedné straně stojí tradiční spalovací automobily, které se vyrábějí a používají více než sto let, a na druhé elektromobily, které slibují čistší budoucnost. Zatímco při samotném provozu elektromobilu nevznikají žádné emise oxidu uhličitého (CO₂), debata o jejich skutečném přínosu pro životní prostředí je složitější. Klíčovým aspektem je totiž ekologická stopa výroby – a ta je v mnoha ohledech rozdílná u obou typů pohonu. Jak tedy porovnat celkový dopad na životní prostředí, když zohledníme nejen provoz, ale i výrobní cyklus vozidel?
Výroba spalovacích automobilů: ustálený, ale náročný proces
Výroba vozidel se spalovacím motorem je proces, který byl v průběhu desetiletí optimalizován, ale i přesto zůstává značně energeticky náročný. Zásadními surovinami jsou ocel, hliník, plasty a další materiály, jejichž těžba a zpracování produkují velké množství skleníkových plynů. Především výroba oceli a hliníku je energeticky náročná a podílí se na celkové uhlíkové stopě vozidla nemalou měrou.
Navíc je zde specifická část výroby — spalovací motor. Ten sestává z mnoha precizně obráběných částí, včetně pístů, klikové hřídele, ventilů, převodového ústrojí a výfukového systému. Výroba těchto komponent znamená další spotřebu energie, vysoký odpadový materiál a složitou logistiku.
Na druhou stranu je třeba říci, že díky rozsáhlé infrastruktuře a automatizaci jsou výrobní procesy velmi dobře zvládnuté a efektivní, což pomáhá snižovat jednotkovou ekologickou zátěž. Přesto zůstává průměrná uhlíková stopa výroby jednoho vozu se spalovacím motorem zhruba na úrovni 5 až 6 tun CO₂ ještě před tím, než vyjede na silnici.
Výroba elektromobilů: bez výfuku, ale s environmentální daní
U elektromobilů je situace zcela odlišná. Samotná konstrukce vozu je často lehčí a jednodušší, protože elektromotor má méně pohyblivých částí než spalovací agregát. Problémem však je baterie — srdce každého elektromobilu a zároveň jeho největší ekologická zátěž.
Lithium-iontové baterie, které pohánějí většinu dnešních elektromobilů, vyžadují pro svou výrobu vzácné suroviny, jako jsou lithium, kobalt, nikl a grafit. Těžba těchto surovin probíhá často v zemích s nízkými environmentálními standardy, vysokou spotřebou vody a problematickými pracovními podmínkami. Proces těžby a rafinace surovin má za následek vysokou uhlíkovou stopu i lokální ekologické dopady, například znečištění půdy a vody.
Podle studií činí ekologická stopa výroby elektromobilu včetně baterie přibližně 8 až 12 tun CO₂, tedy o 30–100 % více než u spalovacího vozu. Výroba baterie samotné může představovat až třetinu celkové uhlíkové stopy elektromobilu. Je ovšem důležité poznamenat, že s rostoucí efektivitou výroby a využíváním obnovitelných zdrojů energie v továrnách tato čísla postupně klesají.
Životní cyklus a kompenzace emisí při provozu
Zásadní výhodou elektromobilů je jejich nulová lokální emise během provozu. Na rozdíl od spalovacích vozidel, která za svou životnost vyprodukují v průměru 30 až 50 tun CO₂, elektromobil při provozu nevypouští žádné emise výfukem. Ekologická zátěž během jeho provozu však závisí na zdroji elektřiny – v zemích s vysokým podílem uhlí má jízda elektromobilem vyšší nepřímou uhlíkovou stopu než v regionech s obnovitelnými zdroji.
Podle výpočtů může elektromobil vyrovnat vyšší emise z výroby přibližně po 50 až 70 tisících ujetých kilometrech, a následně již přináší čistý ekologický přínos. V praxi to znamená, že z dlouhodobého hlediska má elektromobil nižší celkovou uhlíkovou stopu než srovnatelný spalovací vůz — zejména při delším používání a při šetrném zacházení s baterií.
Recyklace a druhý život baterií
Dalším důležitým aspektem je možnost recyklace. Zatímco recyklace kovových částí spalovacích vozidel je dobře zavedená, recyklace baterií z elektromobilů je stále ve fázi vývoje. Mnoho výrobců pracuje na tom, aby bylo možné získat zpět cenné kovy z použitých baterií a znovu je využít při výrobě nových článků. Tím by se výrazně snížila ekologická stopa těžby a zátěž na životní prostředí.
Kromě toho se rozvíjejí koncepty druhého života baterií, kdy jsou baterie z elektromobilů po skončení životnosti ve vozidle využívány například v domácích úložištích energie nebo pro průmyslové aplikace, čímž se prodlužuje jejich užitná hodnota a snižuje se ekologický dopad na jednotku energie.
Komplexní pohled je nutností
Porovnání ekologické stopy výroby spalovacích aut a elektromobilů není černobílé. Spalovací vozy mají nižší emise při výrobě, ale zatěžují životní prostředí během celé doby provozu. Elektromobily mají výrobu náročnější, ale během provozu jsou mnohem čistší — zejména pokud je elektřina vyráběna z obnovitelných zdrojů.
Při posuzování ekologického dopadu vozidla je proto nutné zohlednit celý životní cyklus, včetně těžby surovin, výroby, provozu, recyklace i likvidace. Z dlouhodobého hlediska mají elektromobily potenciál výrazně snížit uhlíkovou stopu dopravy, ale jen za předpokladu, že bude celý jejich dodavatelský řetězec ekologizován a že se podaří zavést účinný systém recyklace baterií.
