Kdo by ji neznal. Hvězda filmu Vrchní prchni se stále těší velké popularitě a mnoho nadšenců ji má stále doma v garáži. Jak a proč ale vznikl tento plátěný hybrid auta a motorky?
Vše odstartoval ve třicátých letech František Stránský, která dojížděl do práce na motorce a zatoužil být chráněn před větrem a deštěm. Se svým bratrem Mojmírem za války postavili první prototyp kapotované tříkolky. V roce 1948 nahradili rachotící plechové opláštění koženkou. I přes Únorový převrat se bratrům podařilo získat povolení pro výrobu vozítka pro invalidy. V roce 1950 se jím stala jejich tříkolka, tehdy ještě pojmenovaná Oskar (což byla přesmyčka Kára na ose). O pouhý rok později byli začleněni do Velodružstva Hradec Králové. O tříkolku byl velký zájem a tak se počet vyrobených kusů neustále zvyšoval až do šedesátých let, kdy továrna vyráběla přes 1000 kusů za rok.
Základem Velorexu byl trubkový rám potažený koženkou. Čelní okno bylo skleněné, boční byla vyrobena z plexiskla. Nedala se sice stáhnout, ale šla ručně vyjmout a vložit do dveří. Stejně tak koženka na střeše šla stáhnout a v létě si tak majitelé mohli vytvořit kabriolet. Vzadu byl umístěn motor z Jawy 250. Na něj navazovala čtyřstupňová převodovka a pomocí řetězu bylo poháněno zadní kolo. Co se týče výbavy, byl Velorex velmi spartánský. Kromě pedálů a ovladačů blinkrů a čelního stěrače nebylo ve voze nic, chybělo dokonce i topení.
V roce 1963 byl nakrátko použit motor o objemu 175 cm3. Záhy se však ukázalo, že je naprosto nedostačující, a proto byl nahrazen silnějším dvouválcem 350, který se montoval až do roku 1971, kdy byla výroba ukončena. Výroba měla plynule přejít na nový, tentokrát už čtyřkolový model. Bohužel vzhledem k nutnosti šetřit při vývoji i výrobě byl tento nový model značně nespolehlivý a trpěl řadou nedostatků. V roce 1972 tak přišel o způsobilost k provozu a tím definitivně skončila éra Velorexů.
Další zajímavosti, novinky z automobilového a motoristického světa či recenze automobilů a motorek najdete na auto – moto magazínu motoristika.cz
