Několikrát do roka se s tím setká každý motorista. Jednoho dne se v ulici objeví značky se zákazem zastavení s poznámkou o čištění ulic. Se samotnými stroji se už tolik lidí nepotká, protože v inkriminovanou dobu jsou často v práci. Jak tedy takový čistící vůz vypadá?
První vozy na čištění ulic se objevili už na konci předminulého století. Byl to většinou povoz tažený koňmi, případně vozítko na elektřinu, které bylo opatřené velkým rotujícím kartáčem. U prvních vozů docházelo jen k zametání špíny pryč z vozovky, později se přidal i sběr větších částic. Hlavním motivem k čištění ulic bylo právě odstranit velké kusy nečistot, které nevypadaly dobře, navíc mohli snadno prorazit tehdy ne zrovna odolné pneumatiky.
Až do sedmdesátých let byli vozy v principu velmi podobné svým předkům z počátku století. Jejich hlavním úkolem bylo odstraňovat velké nečistoty, malé částečky a kapaliny zůstávaly na vozovce. To se nikomu nezdálo jako problém, neboť déšť tyto malé nečistoty vždy spláchnul. V daném období se tento přístup začal razantně měnit. Přišlo se totiž na to, že právě malé nečistoty a provozní kapaliny se největší měrou podílejí na znečištění vody. Výrobci se tedy začali zabývat tím, jak z ulice odlidit i menší částice. V dnešní době jsou nejnovější stroje schopné zachytit částice až do velikosti 10 mikrometrů (pro srovnání, lidský vlas má tloušťku 40-80 mikrometrů)
Taktéž se přestalo používat suché čištění a před kartáče se začala tryskat voda. Ta jednak pomáhala kartáčům ve sběru malých částic, dále pak snižovala prašnost celého procesu. Uvnitř zametací hlavy se vytváří podtlak, který vysává vodu i s nečistotami. Pak proudí přes filtr, který nečistoty ukládá do kontejneru, zatímco voda proudí zpět do trysek. Díky tomu nemusí mít vůz velkou zásobu na vodu, navíc je takové čištění i ekologické.
Více článků si můžete přečíst na portálu motoristika.cz
