Dnes už si téměř nedokážeme představit auto bez tohoto prvku pasivní bezpečnosti. Na rozdíl od nejrůznějších elektronických pomocníků proti němu nic nenamítají ani milovníci řízení, protože jim do něj nijak nezasahuje. Přitom to zas není tak dávno, kdy o něj skoro nikdo neměl zájem.
Airbag si nechal patentovat Američan John W. Hetrick v roce 1952. Ale až o dalších patnáct let později spatřila světlo světa další důležitá součást – detektor nárazu. Na zakomponování těchto zařízení do vozu jsme museli čekat dalších pět let. Psal se rok 1972 a Chevrolet přišel s prvním sériově vyráběným automobilem vybaveným airbagem, montoval jej do modelu Impala. Tehdy se o airbagu uvažovalo spíše jako o náhradě bezpečnostních pásů a ne o jejich doplnění. I když se posléze rozšířily i do modelů jiných značek, zájem o ně byl mizivý.
Roku 1981 se airbag konečně objevil i v Evropě, stal se součástí luxusního vozu Mercedes-Benz W126. To už byl používán pouze s pásy jako jejich doplněk. V devadesátých letech jsme se pak poprvné mohli setkat i s bočními a hlavovými airbagy.
V případě nehody zaznamenají akcelerometry v přídi vozidla velké přetížení (to je také důvod, proč při malých ťukancích airbagy nevystřelí. Přetížení bylo malé a senzor jej proto nevyhodnotil jako náraz). Elektrický signál dá povel malé rozbušce v airbagu. Ta funguje na principu azidu sodného. Během několika desítek milisekund se rozloží a při tom uvolní velké množství plynu, který nafoukne vak.
Airbag slouží jednak jako ochrana před nárazem na tvrdé či ostré části, jednak pomáhá zamezit úrazům páteře. Bezpečností pásy tělo udrží, ale hlava volně letí dopředu. Při použití airbagu jí poskytne oporu. To je také důvod, proč je životně důležité se v autě vybaveném airbagy poutat. Bez pásů tělo nic nedrží na místě a to je vymrštěno proti vystřelenému airbagu. Náraz je pak mnohem horší, neboť obě rychlosti se sčítají.
Další zajímavosti, novinky z automobilového a motoristického světa či recenze automobilů a motorek najdete na auto – moto magazínu motoristika.cz
